Honza Trávníček - EXPEDICE CHO OYU - Prosport Praha s.r.o.

čeština slovenčina

Honza Trávníček - EXPEDICE CHO OYU


9.9.2016 6:30
Nevidomý horolezec, Tyrkysová bohyně a Radiožurnál

Šestá nejvyšší hora světa, Cho Oju (8201m) přezdívaná jako Tyrkysová bohyně, je hora, která má ve svých svazích mnoho českých stop i prvenství.
Dina Štěrbová (ČSSR) a Věra Komárková (tehdy už USA), byly v roce 1984 vůbec prvními ženami na jejím vrcholu, Dina Štěrbová byla první Čechoslovačka na osmitisícovce.
Cho Oju je ovšem i první osmitisícovkou, na kterou v prosinci 1985 vylezl poprvé v zimě český horolezec Stejskal se Slovákem Becíkem. Jejich výstup je dodnes považován za skvělý sportovní výkon. 
I Radiožurnál chce podpořit nevidomého horolezce Honzu Říhu v jeho snažení, ukázat sílu teamové spolupráce, možnost překonávání opravdových překážek i handicapu a v neposlední řadě pomoci posluchačům, proniknout do světa nevidomých. Reportáže z Himalájí bude pro vás vysílat moderátorka a reportérka Lucie Výborná.

Členové expedice 
Nevidomý horolezec Honza Říha
Jan Trávníček, šéf výpravy, horolezec
Mirka Jirková, horolezkyně
David „Daw" Knill, vodič Honzy, horolezec a horský vůdce UIAGM
Martin Havlena, horolezec
Lucie Výborná, reportérka Českého rozhlasu
a dále horolezci: Aleš Bílek, Petr Mašek, David Pokorný, Libor Uher a Marek Novotný

10.9.2016 11:20
Expedice na Cho Oju se slepým horolezcem se přesouvá se do základního tábora. Nově v plném počtu čtyřicátníků

Skupina českých horolezců v čele s nevidomým Honzou Říhou konečně obdržela povolení vstoupit do Tibetu. Nejdříve ale uspořádali kolegové v nepálském hlavním městě Káthmándú oslavu kulatých narozenin. Na zajímavějším místě nevidomý horolezec Honza Říha narozeniny ještě nikdy neslavil. Jaké dárky se dají sehnat v Káthmándú? A kdy se výprava českých horolezců vydá na cestě za osmitisícovkou Cho Oju?

Reportáž Lucie Výborné:  http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3702060

Nejen, že výprava konečně dostala povolení vstoupit do Tibetu a může tedy vyrazit do základního tábora, ale horolezci navíc oslavili Honzovy čtyřicáté narozeniny. Pod záminkou organizačních příprav se výprava přesunula do restaurace, kde s pomocí místních Nepálců horolezci připravili dort. Sešlo se také spousta netradičních dárků a narozeninových přání. 

Dárek od celé výpravy předal za celou skupinu diplomatický náčelník Martin Havlena. „Jsi velký bojovník, a každý velký bojovník by měl mít zbraň. Tak jsme si dovolili, jako památku ti dát bojový nůž ghurku.“ Následovala dojemná blahopřání, ovlivněná pocity z blížícího se výstupu. „Ať to spolu přežijeme a máme všechny končetiny zpátky.“ Přát nezapomněl ani Honzův průvodce David „Daw" Knill, horolezec a horský vůdce UIAGM: „Všechno nejlepší a žádný kopec není tak velký, aby se nedal vyběhnout, takže ho vyběhneme spolu.“  Všichni ostatní ho navíc přivítali mezi čtyřicátníky, s poznámkou, že už se nemůže nikomu smát.

 

12.9.2016 11:20
Čeští horolezci směřují k osmitisícovce Cho Oju. Opustili Lhasu, stoupají do hor a shánějí míč proti trudomyslnosti

Skupina horolezců s nevidomým Janem Říhou už je v Tibetu. Právě teď zřejmě sedí v dodávce a míří do malých vesniček v horách. Cesta do základního tábora osmitisícovky Cho Oju ale ještě nějakou chvíli potrvá.

Reportáž Lucie Výborné: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3703053

Kdo přijíždí do Lhasy pod vlivem knihy nebo filmu Sedm let v Tibetu Heinricha Harrera, toho možná čeká velké zklamání. Palác Potala, odvěké sídlo dalajlámů, má pod sebou dole rušnou šestiproudovou silnici a centrum města tepe moderním životem.

Výprava českých horolezců na Cho Oju nechává v tuto chvíli město daleko za sebou a směřuje do 280 km vzdáleného Šigatze, odkud nás čeká další cesta do Tingry. Nejotravnější je přístup k hoře pro našeho kamaráda Honzu Říhu, který je jako nevidomý odkázaný jen na zvuky, vůně, pachy a také na naše hlasy, které mu v nejlepší snaze popisují krásy, anebo podivnosti okolní krajiny a pamětihodností.  Kupodivu, s délkou cesty je docela smířený. “Tak samozřejmě trošku delší mi to připadá, ale vždycky, když člověk někam jede, tak nemůže čekat, že někam přilítne a už je v horách,” říká. To nejhorší, co ho otravuje nebo připadá dlouhé, je připrava, než se všechno vyřídí a než se člověk vymotá z města a někam dostane.

Šéf expedice Honza Trávníček k tomu dodává: “Já si právě myslím, že nám to skoro vůbec tak dlouho netrvá, protože je to jeden z nejrychlejších přístupů, který jsem kdy zažil.” Pochvaluje si také, že se za necelý týden dostali do Lhasy a dalších pár dní jim bude trvat přesun do základního tábora. Zhruba po 12 až 14 dnech po příletu do Káthmándú jsou tak schopni být v základním táboře a chystat se na výstup. “Nejrychlejší přístup jsme zvolili z toho důvodu, že máme s sebou Honzíka, pro kterého by byla velká zátěž týden někde trekovat ve velkých šutrech.”

Vyčerpávat se samozřejmě před příchodem do základního tábora nemá smysl, tak šetříme síly, hrajeme šachy a zítra jsme rozhodnuti koupit míč proti trudomyslnosti. 

13.9.2016 11:20
Mezi zdmi tibetského kláštera by se dal strávit celý den. Výprava českých horolezců ale směřuje k hoře Cho Oju.

Výprava českých horolezců do Himálaje si už v Nepálu stihla převzít expediční náklad, získat potřebná povolení a přesunout se do Tibetu. Chystá se zdolat šestou nejvyšší hru na světě Cho Oju. Další reportáž z města Šigace posílá členka expedice, moderátorka Radiožurnálu Lucie Výborná.

Reportáž Lucie Výborné: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3703909

Na jedné z teras kláštera Tashi Lumpo stojí mnich v šarlatovém rouši a troubí, svolává ostatní k podvečerní modlitbě. Jsme v sídle pančenlamy, v jednom z nejvýznamnějších klášterů tibetského buddhismu.  Trůn pančenlamy je prázdný, na menším stolci zahajuje modlitbu jeden z lámů a v rozlehlé čtvercové modlitebně s vyřezávanými sloupy rozezpívá mantry asi třicítka mnichů. Někteří z nich jsou ještě malí kluci ve věku 14, 15 let, na chvíli se noří do hluboké modlitby, pak zase procitnou a vypadá to, že mají náladu na skopičiny.

Klášter Tashi Lumpo stojí v druhém největším městě Tibetu Šigace už od roku 1447, jeho jméno v překladu znamená spousta štěstí a spokojenosti, i když v jeho historii, a třeba i v té celkem nedávné, to tak nebylo vždycky. Impozantní stavbu obklopenou horami obývalo v minulosti až 4000 mnichů, bydleli většinou v malých domcích nedaleko vstupní brány. Klášter je spletí uliček a dvorků, které vás vyvedou až k jeho hlavním budovám se zlatými střechami.

Jednou z nich je Maitréjův chrám, ve kterém vás ohromí téměř třicetimetrová socha Buddhy příštího věku. „Tohle je nejvyšší socha Maitréji na světě,“ říká můj průvodce Pema a vysvětluje: “V našem náboženství máme Buddhy minulé, současné i budoucí, a tohle je Maitréja, tibetsky Bjams-pa, věříme, že se znovu narodí na zemi, dosáhne osvícení a bude vyučovat dharmu ve chvíli, kdy by už svět mohl zapomenout na Buddhovo učení. Potom by lidé mohli žít klidně i stovky let.” 

Mezi zdmi kláštera, v jeho modlitebnách i budovách by se dal strávit celý den, ale modlitební praporky, zvedající se vítr a čtyř a pětitisícové vrcholy kolem připomínají, že je načase vydat se dál, směrem k hoře Cho Oju. 

 

14.9.2016 11:20
Tibetská náhorní plošina ohromí každého svou rozlehlostí. Ale pokrok ani turismus se nedají zastavit

Radiožurnál vám pravidelně nabízí zážitky z putování skupiny českých horolezců do Himálaje, chtějí zdolat šestou nejvyšší horu na světě Cho Oju. Dnes vás zavedeme na Tibetskou náhorní plošinu. Města jsou tam rozesetá tak, že se skoro ztrácí. Čeští horolezci přejeli několik horských průsmyků a nocleh jim nabídlo městečko Tingri s několika stovkami obyvatel.

Reportáž Lucie Výborné:  http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3704592

Když se před vámi rozprostře neskutečně rozhlehlá Tibetská náhorní plošina a vy pochopíte, že stejné prostory máte i v duši, udělá se vám moc dobře. Dívám se na hory, slunce zapadá, dívám se na krávy a yaky mířící do dvorků tibetských domů. Za chvíli slunce zmizí a začne být zima. Noc v horách je dobrý pastýř – přivede domů člověka i zvíře. 

Za mými zády vítr lomcuje se stovkami modlitebních praporků. O kousek výš, na pahorku nad městečkem Tingri se dostavuje nový budhistický chrám. Betonové sloupy už mají tradiční karmínovou barvu a střecha svítí zlatým plechem. I pod městečkem Tingri se staví a celé to vypadá na dobře naplánovaný turistický ruch směr Mount Everest. Pokrok ani turismus, zdá se, se nedají zastavit. 

Dívám se na hory a jako většina party už se těším na to, až nás dodávka po stovkách ujetých kilometrů vyplivne, a my se konečně začneme hýbat. Zapadající slunce se odráží na hřebenech ledových štítů, stíny se dlouží a nebe má neskutečně modrou barvu.


15.9.2016 11:20

Čeští horolezci už měli být v základním táboře pod horou Cho Oyu. Aklimatizační den navíc ale výpravě neuškodí. Nad Tingri bude stát zbrusu nový chrám. Kolem se také hojně staví. Vypadá to, že masivní turismus s nálepkou Mt. Everest začne co nevidět.

Jedenáctičlenná výprava českých horolezců i s nevidomým Janem Říhou měla z tibetského městečka Tingri ve výšce 4 400 metrů dorazit do základního tábora pod vysněnou osmitisícovkou Cho Oyu. To se ale nestalo. Proč?


Reportáž Lucie Výborné:   http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3705211

Říká se, že chcete-li rozesmát boha, máte mu vyprávět o svých plánech. My jsme měli naplánovaný přesun z městečka Tingri do tábora pod Cho Oyu. Ale předešlé noci uléhal náš kamarád Honza Říha s tím, že se necítí dobře. Šéfa výpravy na Cho Oyu Honzu Trávníčka samozřejmě ráno u snídaně zajímalo, jestli se Honzův stav zlepšil. „Trochu mne bolí hlava,“ přiznává. Honza má pomalejší aklimatizaci spojenou s lehkým nachlazením, a v takovém případě rozhodně nemá cenu nastoupávat další výškové metry.  Aklimatizační den navíc prospěje i jiným členům expedice. Honzu jsme zabezpečili, zaléčili, uložili a vyšli si za Tingri na jeden z pětitisícových kopců. V podvečer jsme našeho maroda vyrazili zkontrolovat – dveře Honzova pokoje nenásilnou metodou otevíral Marek Novotný, člen expedice a v civilu policejní instruktor. Máme radost, že se Honza cítí lépe, a zítra bychom tedy auty a pěšky měli dorazit do tábora pod Cho Oyu. I když… chcete-li boha rozesmát. 

19.9.2016 11:20
Na suti a na kamenech. Expedice českých horolezců na Cho Oyu dorazila do základního tábora
Sledujeme expedici českých horolezců na šestou nejvyšší horu světa Cho Oyu. Celá jedenáctičlenná parta i s nevidomým Janem Říhou už vystoupala do výšky 5 700 metrů nad mořem, cestou se předháněli s nákladními jaky.

Reportáž Lucie Výborné:  http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3707487

Jaci naložení naším horolezeckým nákladem stoupají po hřebeni ledovcové morény směrem k základnímu táboru pod Cho Oyu. Jakaři je pohání výkřiky, pískáním a sebe potom fantastickým zpěvem, který se odráží od hřebenů himálajských kopců. 
S jaky šlape naše jedenáctičlenná horolezecká skupina, těsně před základním táborem ve výšce 5 700 metrů shrnuje svůj pocit z šestihodinové cesty nevidomý Jan Říha. „Ze začátku cesta byla dobrá, pak se na suti a kamenech špatně šlo. Ale díky hůlkám je to dobrý,“ říká.
Říká také, že nyní bude důležité si umět odpočinout, zaklimatizovat, vyjít si 50, 100 výškových metrů. Vůdce výpravy, který celou cestu Honzu vede v náročném terénu, ho naviguje posledních 20 metrů do základního tábora. Když se podívám na rodící se český základní tábor pod Čo Oju, vypadá to jako po výbuchu atomovky... Ale je to tím, že se to teprve staví. Stojí tam pár stanů žluté barvy, ty jsou na spaní, vidím tam žlutý společenský stan, hnědou kuchyň – to jsou větší stany, a okolo jsou rozmetány naše sudy. To by mne zajímalo, jak se v tomhle vyznáme… 


20.9.2016 11:20
Horolezecká výprava na osmitisícovku Cho Oyu má za sebou první noc v základním táboře. Proč byla neklidná?
Česká horolezecká výprava se už ze základního tábora dívá na šestou nejvyšší horu světa Cho Oyu. Jenže téměř nikdo v expedici se z toho po příjezdu příliš neradoval. Proč? To vysvětluje naše reportérka ve výpravě Lucie Výborná.

Reportáž Lucie Výborné: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3708362

Po první noci ve výšce 5 700 metrů se ve společenském stanu sešlo 11 více či méně oteklých obličejů a vyprávěli jsme si, koho co bolí. Nejsdílnější byli po ránu Aleš Bílek, Petr Mašek a Libor Uher.
Co se v organismu během aklimatizace děje? To popisuje horský vůdce David Knill. „Aklimatizace je zvykání těla na život v nadmořské výšce. Když člověk stoupá směrem nahoru, tak klesá tlak kyslíku, a celý efekt je nepříznivý na předávání kyslíku v plicích. Čím je člověk výš, tím je horší předání kyslíku v policích, červené krvinky nosí méně kyslíku ke tkáním a dochází k hypoxii, tělo nedostatečně pracuje.  Někdo to zvládá lépe, někdo hůře, s přibývajícím časem dochází k tomu, že tělo nějak reaguje. Když se proces zanedbá, člověk to žene pořád nahoru, tak dojde k rozvinutí výškové nemoci do akutních podob – výškový otok mozku nebo plic, což jsou život ohrožující nemoci,“ dodává.
A jak v základním táboře bojujeme proti aklimatizačním bolestem? Paralen, Brufen, Ibalgin…

21.9.2016 11:20
Málokdo vyrazí v Himálaji k hoře bez požehnání. I za českou výpravou přišel na obřad tibetský láma
Věříte na talismany? Čeští horolezci, kteří se v následujících dnech vydají do stěny osmitisícovky Cho Oyu, mají za sebou obřad púdža, při kterém překvapili jeden druhého svými amulety. Třeba tam byly boty z bitvy o Británii.

Reportáž Lucie Výborné:  http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3708939

Než opustíme základní tábor a vydáme se na první vynášku do stěny Cho Oyu, čeká nás milá rituální povinnost. „Púdža je budhistický obřad, který by nám měl přinést štěstí, požehnání našim věcem i nám. Docela tomu věřím, bez púdže bych se nehnul,“ říká jeden z členů expedice.  V balíku voní zapálené vonné tyčinky, na stožáru je česká vlajka, pět modlitebních praporků, pět barev – modrá, bílá, červená, zelená a žlutá symbolizující nebe, vodu, oheň, mrak a zemi. Naše parta se už pomalu schází k obřadu, každý si přináší své věci, ať už horolezecké boty, osobní talismany nebo nic. Tibetský láma zpívá modlitby a 11 horolezců se střídavě dívá na čorten ozdobený vlajkami, střídavě k tyrkysové bohyni – hoře Cho Oyu, jejíž vrcholek vykukuje z mraků. Každý je sám a všichni jsme spolu. 

Požehnání se dostane i věcem, které jsme na čorten položili. Nejblíže čortenu sedí horolezec Honza Říha. „Dal jsem tam vlajku Od nevidim do nevidim – běh, který jsme s kamarády vymysleli – aby se dařilo sehnat partnery pro tento běh, který chce pomáhat druhým,“ popisuje.
Své věci si na čorten položila i horolezkyně Mirka Jirková. „Mám tam své elegantní výškové botičky, spoustu talismanů a hlavně mouchu, která mne provázela i loni,“ říká. Šéf expedice a partner Miroslavy Jirkové Honza „Tráva“ Trávníček k čortenu šoupnul mimo jiné vlaječku, která s ním byla na všech čtyřech osmitisícovkách. „Kamarád mi ji půjčuje, a já mu vždy slíbím, než odjedeme, že mu ji vrátím,“ vysvětluje.
Libor Uher položil na čorten Rubikovu kostku a plyšovou želvu. „Vždy si tam dávám od dětí plyšáka, v té plyšové hračce je všechno,“ upozorňuje. V obřadu se snaží nalézt něco pozitivního, když byl na expedici a byl svědkem obřadu, tak se stalo něco špatného. „Doufám, že tahle púdža, která je pro mne v něčem jiná, že to nějak prolomí,“ dodává.
Vzájemnost naší 11členné party vnímá Martin Havlena. „Pro mne je to symbolické, mám tam hromadu myšlenek a přání. Dal jsem si tam fajfku – jsem rád, že lidé si na půl hodiny stoupnou vedle čortenu a popřemýšlí o sobě. Tak to má být,“ nastiňuje.
Hromadu přání na čortenu uzavírá Petr „Miska“ Mašek. „Mám tam dědovy boty, svoje boty a své cepy. Jsou to slavné boty, které bojovaly nad kanálem La Manche, pilot je daroval dědovi Maškovi, jsou asi 70 až 80 let staré. Zvítězíme nad La Manchem,“ podotýká. 

22.9.2016 11:20

 

Česká horolezecká výprava na Cho Oyu se vydala na svou první cestu z ABC
Několik dnů strávila horolezecká výprava i s nevidomým Janem Říhou v základním táboře. Nejprve postavila stany, aklimatizovala se, absolvovala obřad před výstupem na šestou nejvyšší horu Čo Oju, a potom vyrazila na první cestu. Kde právě teď jsou?

Reportáž Lucie Výborné:  http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3709629

Členkou výpravy je i moderátorka Radiožurnálu Lucie Výborná, se kterou jsme ve spojení. „Nyní jsme na hranici 6 000 metrů, čeká nás takových 300 výškových metrů. Musíme nastoupit do sedla, které vypadá jako obrovská hromada suti a kamení, což je pro Honzu Říhu nesmírně obtížná věc. Celou dobu šlapu za ním a nesmírně ho obdivuji, protože když si vezmu, že nehandicapovaný sportovec by tady měl velké obtíže, tak to, co Honza předvádí při výstupu do prvního výškového tábora, je něco, co překračuje moje chápání,“ říká Lucie Výborná.
Honzovi Říhovi se podle ní leze dobře, akorát trochu všichni trpí, protože na první vynášku do tábora si museli s sebou vzít vše, co potřebují, takže mají batohy, které jsou poměrně hodně naložené. „Jsme tak zhruba okolo 20 kg, náš horský vůdce tak 30 a naší přátelé, kteří jsou před námi, aby nám pomohli postavit stany, ty budou mít zhruba tak stejně,“ podotýká.
A jaký je další plán výpravy na příští dny? Aklimatizovat se v táboře C1, to znamená přespat ve výšce 6 300 metrů, a když to dobře půjde, tak se podívají do dalšího výškového tábora. 

23. září  2016 v 11:20


To pravé dobrodružství pro českou horolezeckou výpravu na Čo Oju začalo. Na několik dnů tým opustil základní tábor
Česká horolezecká výprava chce vystoupat na vrchol šesté nejvyšší hory světa Čo Oju. Je mezi nimi také nevidomý horolezec Honza Říha. Opustili zázemí základního tábora a vydali se na pár dnů na cestu. Teď jsou v prvním výškovém táboře, kde je také reportérka Lucie Výborná.

Reportáž Lucie Výborné: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3710375

„Když se rozhlédnu kolem sebe, tak vidím mnoho barevných stanů, řekla bych, že jich je tady 40 – převážně komerčních expedic. Vidím také nádhernou stěnu tyrkysové bohyně – hory Čo Oju,“ popisuje. 
Vidí také cestu, která vede do druhého výškového tábora – tu však absolvovat nebudou, protože se potřebují aklimatizovat. „Zítra budeme sestupovat, protože počasí se má trochu zhoršit. Počkáme si dva tři dny dole, pak se zase do stěny vrátíme. Doufám, že počasí bude lepší,“ říká.
V prvním výškovém táboře je jich celkem 8, blíží se Petr Mašek, jeden člen zůstal dole, protože je nachlazen, jeden měl lehkou formu výškové nemoci, takže expedici ukončil. „Teď jsme připraveni na to zalézt do stanu a pustit si Cimrmany. Sice nemáme míč proti trudomyslnosti, ale máme veškeré kompletní Cimrmanovské hry. Srovnáváme se s výškou každý po svém a Cimrmani, jak je známo, mají léčivou moc všude po světě,“ popisuje.
A co se týče Jana Říhy, tak ten včera absolvovat neuvěřitelný výstup, protože cesta do C1 vede převážně po veliké kamenité moréně s poměrně velikým sklonem, nicméně dnes se probudil v dobré náladě a vypadá to, že ho na rozdíl od jiných členů expedice nic nebolí. „Přejeme se, aby to tak zůstalo,“ uzavírá. 


25. září  2016 v 11:20
Cesta do prvního výškového tábora Cho Oyu trvala 6 hodin, Honzovi Říhovi o 3 hodiny déle. Horolezci z české výpravy přespali ve výšce 6 350 metrů, kam si vynesli stany, věci na lezení, bombičky na vaření a další důležité věci k přežití.

Reportáž Lucie Výborné:  http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3711282

Celkem 6 hodin trval výstup většiny horolezců do výškového tábora C1 na Cho Oyu. Šlapání s nevidomým Honzou Říhou trvalo hodin 9. Asi po 5 hodinách cesty byl čas i na rozhovor. Chtěl to za posledních 14 dní vzdát? „Vzdát ne, ale spíš ještě nevím, jak to vyřešit s druhou vynáškou,“ odpovídá Honza Říha. Honza ale není žádný škarohlíd. Říká, že je mezi horolezci skvělá parta. Posledních pár výškových metrů před táborem ho sice přešel humor, dorazil ale v pořádku za zbytkem skupiny.  Pak už zbývalo jen rozpustit sníh a pokusit se uvařit čaj pro zahřátí. 

26. září  2016 v 11:20
Pohled na C1


Česká expedice na Cho Oyu odpočívá v základním táboře. Co pro horolezce znamená strach? Každý den sledujeme českou expedici na Cho Oyu. Ve výpravě je také nevidomý horolezec Jan Říha. A také naše moderátorka Lucie Výborná – její deník z výpravy posloucháte pravidelně právě v tomto čase. Tým si už přichystal zásoby do prvního výškového tábora a chystá se na další výstup. Co ale dělají právě teď?

Reportáž Lucie Výborné:  http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3711826

Už druhý den sedíme v základním táboře a sněží. Léčíme si horolezecký kašel, pereme prádlo, hrajeme šachy a mluvíme o strachu v horách. Jak vzniká? Šéf expedice Honza Trávníček, který vylezl na čtyři osmitisícové vrcholy, připomíná, že k horám je potřeba mít respekt. „Ale nejenom k horám, ale k životu. Snažit se pocitu strachu vyvarovat, protože ten svírá a paralyzuje,“ říká.
Největší strach, nebo spíše beznaděj zažil, když mu kamarád umíral v náručí. Čtyři osmitisícovky vylezl i horolezec Libor Uher. „Strach z výšek vznikal s průběhem toho, jak jsem začal po kopcích chodit. Důvod, že se ze začátku člověk nebojí, je ten, že neví, co se může stát,“ upozorňuje. On sám vzpomíná na obrovské nadšení, které zpočátku měl, pak ale člověk zažije pár situací, kdy má namále. „Nyní mám větší respektu, někdy se bojím…“ přiznává. 
A podle horolezkyně Miry Jirkové pocit strachu nepřichází smysly – pramení z toho, co nevíme, nebo naopak z toho, co víme moc dobře. „Mám obrovský respekt, ale strach jako takový zažívám zpětně,“ vysvětluje. 
O strachu mluví i nevidomý horolezec Jan Říha. „Pocit strachu přichází, když jsou úseky, kde člověk nemá stabilitu, kde je špatný podklad,“ říká. Z každé hory má respekt, ať jde kamkoliv, tak nic nepodceňuje. „Každá hora je svá,“ dodává. 

27.9.2016, 11:20

Čeští horolezci se vydávají do stěny osmitisícovky Cho Oyu. Co je při balení věcí nejdůležitější? Na nic nezapomenout.
Česká horolezecká výprava na hoře Cho Oyu právě vyráží stavět druhý, a pokud podmínky dovolí i třetí, výškový tábor. Co všechno si člověk potřebuje vzít s sebou do výšky nad 7 kilometrů? O tom je další díl deníku expedice naší reportérky Lucie Výborné.

Reportáž Lucie Výborné  http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3712563

V základním táboře pod Cho Oyu se balí na druhou vynášku. Kolem stanů a v nich se počítají věci osobní i společné. Náš první tábor ve výšce 6 350 metrů už stojí, teď je čas postavit ten druhý. Ten bude stát ve výšce 7 200 metrů.

Jídlo do batohu dává horolezkyně Miry Jirková.  „Stejně toho tam moc nesníš, protože většinou je ti blbě. Snažíme se tam nacpat věci, které jsou výživné, rychlé na vaření a dobře stravitelné, ale lehké na hrb,“ říká.

Stany pro druhý a třetí výškový tábor počítá Honza Trávníček. „Máme tady stany pro tři lidi, ve kterých se spí pohodlně, pak útočnější pro dva lidi. Pak tady máme od Misky útočný stan, který složíme a uděláme ho ve třetím táboře jako depozit. Bude to vlastně stan, ve kterém půjde provizorně přespat,“ vysvětluje.

Zapomenout kapuci může být fatální. A co je při balení nejdůležitější? Na nic nezapomenout. Pokud vám ve výšce 7 kilometrů něco chybí, v lepším případě pomohou kamarádi, v horším případě můžete sestoupit do základního tábora. O horších případech mluví horolezce Petr Mašek. „Já hlupák jsem jednou zapomenul kapuci na péřovou bundu, bylo to málem fatální. Naštěstí bylo tak hezky, že to nevadilo“ vzpomíná.

O tom, jak je to se zapomínáním, mluví Libor Uher a Honza Trávníček. „Minule jsme zapomněli lžičku, neměli jsme čím jíst, kdyby nám nepůjčil sousední stan, tak se nenajíme“ říká první z nich. Honza Trávníček zase upozorňuje, že spíše má něco navíc. „Kdybych tady nechal helmu, tak bych se rozmýšlel, jestli jít nahoru,“ dodává.

Všechno je nacpáno do batohů, naše první šestka vyráží stavět druhý výškový tábor. My kašlající včetně Honzy Říhy zůstáváme ještě chvíli v základním táboře. Brzké uzdravení Honzovi přeje už s baťohem na zádech Libor Uher.“ Honzíku, postavíme ti tam luxusní spaní s výhledem na sever,“ říká.

28.9.2016 11:20

České horolezkyně jako první ženy na světě zdolaly Cho Oyu. „Takový bod mezi minulostí a budoucností,“ vzpomíná Dina Štěrbová.  Čeští horolezci staví tábory v osmitisícové stěně Cho Oyu. Během volných chvil byl také v základním táboře čas na vzpomínky, například na jak dvě Češky v polovině 80. let předvedly obdivuhodný výkon.

Reportáž Lucie Výborné:   http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3713227

„V roce 1984 se Dina Štěrbová a Věra Komárková jako první ženy na světě dostaly na vrchol Cho Oyu. Jenže ta výprava byla téměř prokletá, získat výjezdní doložku bylo skoro nemožné, peněz bylo málo, nosiči složili náklad o mnoho kilometrů dříve, než měli, a navíc se jim v Káthmándú vysmíval Reinhold Messner s tím, že žádné ženské na Cho Oyu nikdy nevylezou. Někoho by to rozhodilo, ne tak Dinu Štěrbovou. „Měli jsme tolik starostí. A nám se tam vysmíval každý. Tlačili jsme tu káru, když už jste v tom, tak nemáte jinou možnost,“ říká.
Popisuje také, že byly taková partyzánská expedice, kyslík kupovaly na trhu. Prodávali se láhve, které Šerpové snesli z jižního sedla, ve kterých si mysleli, že ještě nějaký kyslík je. „Věra s tím došla na vrchol, ta moje za 10 minut skončila. Nepřeju to nikomu,“ dodává.  Okamžitě ji zaplavila šílená lítost, začala brečet, ale pak si vzpomněla na výjezdní doložku a řekla si, že to těm komunistům nedaruje.
Vrchol hory – různí o něm mluví různě. Paní Dina Štěrbová přemýšlí dost buddhisticky. „Já to také vyznávám, je to takový bod, který je mezi minulostí a budoucností, takové vyvanutí,“ popisuje. Vzpomněla si také na maminku, která se divila, co tam hledá – nic tam není, jen zima, kamení a tolik námahy.
Teď se na Cho Oyu pohybuje desetičlenná česká expedice, budujeme druhý a třetí výškový tábor, vrátíme se do základního tábora, a pak bychom rádi na vrcholu tyrkysové bohyně zažili bod mezi minulostí a budoucností.“  

EXPEDICE CHO OYU - 29.9.2016 - 11:20


Výprava, která se chce dostat na vrchol šesté nejvyšší hory světa Cho Oyu. A to i s nevidomým horolezcem Janem Říhou. Jejím domovem je teď základní tábor. Jak to tam vlastně vypadá?

Reportáž Lucie Výborné:   http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3713828

Jsou chvíle, kdy se člověku ze stanu prostě nechce. Otevřela jsem dvouplášťový stan, vykukuji ven, vidím tak nejdál k našemu společenskému stanu, který je od mého v základním táboře vzdálený řekněme tak 25 metrů.  V noci parádně sněžilo, takže je potřeba zbavit se sněhu na stanu. Teď přichází skvělá disciplína – nasoukat se do totálně zmrzlých bot. Tak jdeme na to!  Docházím k našemu jídelnímu stanu, ten stojí hned proti kuchyni. A přichází na další reportérovu radost po ránu – pohled na solární elektrárnu. Ono to sluníčko tam někde je, takže když solární panely pořádně očistím od sněhu a dobře nastavím, tak i když sněží, tak nějakou elektřinu z toho pro dnešní reportáž musím dostat. Je před osmou hodinou, v kuchyni si většinou kuchař a jeho pomocník zpívají. K snídani odhaduji, že budou smažená vejce a ovesná kaše. Expediční kuchyně obsahuje dva plynové vařiče, na jednom neustále kypí horká voda, abychom ji měli, když bychom ji potřebovali.
Martin si ujasní, co dnes budeme vařit. „Problém je, jestli vůbec máme nějaké brambory,“ říká. Dodává také, že velký problém v Tibetu je, že kvalitnější jídlo se musí shánět v Káthmándú.
„Máme tady základní elementární věc, jako je rýže, některé typy pasty, kečupy, nejsme úplně nadšení z polévek z pytlíku, které se tady dělají. Takže zkusíme udělat polévku ze sušeného hovězího… Ale kolegové říkají, že jsou tady od toho, aby lezli a ne aby se cpali, ale v principu to není tak špatné,“ dodává. 
Špatně nám tady rozhodně není, i když na některé věci si tělo ve skoro šestikilometrové výšce prostě nikdy nezvykne.  

 

EXPEDICE CHO OYU - 3.10.2016 - 08:00

Pod Cho Oyu se najdou i dojemné příběhy. Ve výpravě jsou tedy dva držitelé ceny Fair Play za rok 2015 – Mirka Jirková a Honza Trávníček. Loni pod vrcholem osmitisícovky Manáslu zachránili život dvaapadesátiletému Francouzi Jean-Luc Brémondovi. Před pár dny se zachránci a zachráněný potkali v základním táboře pod Cho Oyu. Na fotografii je Jean Luc se svými zachránci.

Reportáž Lucie Výborné:   http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3716049

„Já jsem ho nepoznal. My jsme prošli kolem něj nahoru, a když se k tobě najednou někdo přihrne a začne plakat, tak to je nečekané,“ říká Honza Trávníček. „Bylo to strašně moc silný - když ho vidíš ve stavu, kdy není schopný promluvit, otevřít oči a pak se ti najednou vrhne kolem krku,“ dodává Mirka Jirková. 
Jenže oni dva se snažili loni na Manáslu zachránit horolezce dva – Jeana Luca a Zoltána (Benedeka). „Abychom udrželi při životě přes noc oba a druhý den jim nějak pomohli dolů. Bohužel se nám povedlo zachránit jen Jeana Luca. Byl tam celý tým Čechů, kteří se snažili pomáhat. Ten příběh je dost složitý,“ vzpomíná Honza Trávníček. 
Jak ale člověk po příchodu do tábora ve výšce 7 400 metrů přijde na to, že někdo cizí potřebuje pomoct? Mirka Jirková vzpomíná, že Zoltán seděl v otevřeném stanu v tričku a s holýma nohama a ostatní už kolem něj šermovali s injekcí. Byl tedy ještě nějakým způsobem při vědomí.
Zachráněný Jean Luc přišel do společenského stanu české expedice na návštěvu. Honza Trávníček mu ukazoval fotografie z loňského Manáslu. Protože si Jean Luc v důsledku výškové nemoci nepamatoval skoro nic, překvapila ho fotografie, na které odchází od stanu s mrtvým spolulezcem Zoltánem. Když ji viděl, rozplakal se. 
Co ho přimělo se vrátit do hor? „Chtěl jsem Cho Oyu vylézt na Zoltánovu památku. Dostal jsem se do druhého výškového tábora. Teď uvidím, jak dál.“ I takové příběhy se najdou pod Cho Oyu. 

EXPEDICE CHO OYU - 3.10.2016 - 14:30 

I horolezci si musí občas vyprat a uvařit. Myjí se, i když teplota klesne pod nulu.
Výprava na vrchol Cho Oyu bude pokračovat za několik dní. Dnes měli horolezci volno, které věnovali i očistě.

Reportáž Lucie Výborné: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3716166

V českém táboře pod Cho Oyu nastal den odpočinku a také hygieny. U dvou modrých kyblíků sedí dva horolezci – Marek Novotný a Honza Trávníček. Právě si perou a shodují se, že vyprat si jednou za celou expedici bohatě stačí.
Jak schne v horách prádlo? „Začne schnout, nasněží, pak zmrzne, začne schnout, zasněží, zmrzne, takže si myslím, že ty vyprané věci si na cestu nahoru nebudu moct vzít, protože budou mokré a pod sněhem,“ směje se Marek Novotný. 
V kuchyni převzali velení muži, kteří se chystají péct speciální perník. U hrnce s budoucím obědem stojí horolezec Petr Mašek. Ukazuje tři vepřová kolena dovezená z Čech, která se chystá připravit.
Lucie Výborná se chystá na sprchu. Dostala modrý plastový kýbl s vodou, která je relativně teplá. Kousek od společenského stanu české expedice stojí „koupelna“, do které si člověk snese mezi kameny a sněhem kýbl s vodou a zapne se do plátěného stanu. Ten má místo dna vyskládané víceméně placaté kameny, na kterých člověk stojí a polévá se teplou vodou z kýble. Mýt si ale vlasy v době, kdy je venku pod nulou, je podle Lucie Výborné sebevražda. Celá sprcha jí trvala asi 5 minut. 

EXPEDICE CHO OYU - 4.10.2016 - 11:20

Čekání na příznivé počasí je u konce. Expedice vyrazila k vrcholu Cho Oyu, cíl dnes dosáhnout C1.

Reportáž Lucie Výborné z 3.10.2016 večer:
http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3716924

Naše horolezecká výprava čeká na příznivou předpověď počasí, a tedy i na možnost vyrazit k vrcholu Cho Oyu. Batohy sbalené, sedíme u večeře a nevíme. Naštěstí do společenského stanu vchází s vlastnoručně upečeným perníkem horolezec Libor Uher.  „Snad vám to přinese energii k cestě na vrchol. Já se budu snažit taky, budu bojovat, budu vám v patách, a když to nepůjde, tak půjdu dolů a připravím vám baštu,“ slibuje Libor Uher. Pak už přišel Honza Trávníček s předpovědí počasí na další dny. Ta byla dobrá, takže výprava zítra vyrazí směrem k vrcholu. Vypadalo to, že horolezcům se s dobrou předpovědí počasí zvedla nálada o 100 %. Plán na následující dny a na postup do prvního a druhého výškového tábora shrnul šéf expedice Honza Trávníček. „Bude se vycházet ráno s tím, že kdo na tom bude nejlíp, sbalí stany v mezikempu. A v prvním výškovém táboře se uvidí, co bude dál.“

EXPEDICE CHO OYU - 5.10.2016
Česká horolezecká výprava opustila základní tábor. Dnes má dojít do výšky 7 200 metrů. V České republice se ochladilo, ale zatím tu není taková zima, jako pod Cho Oyu. Česká horolezecká výprava, která stoupá na šestou nejvyšší horu světa, už opustila základní tábor.

Telefonický rozhovor s Lucií Výbornou:  http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3717758

„Právě jsme mezi prvním a druhým výškovým táborem. Stoupáme do výšky 7 200 metrů, kde bychom měli přespat. Teď jsme zhruba ve výšce 6 500 metrů a čeká nás ještě asi 8 hodin stoupání do konce,“ říká Lucie Výborná, která je členkou expedice. 
Součástí expedice je i nevidomý horolezec Honza Říha. Jak se mu jde? „Honza nabírá formu s přibývající výškou, takže jsme tomu velmi rádi. Myslím, že už teď překonal své lezecké maximum,“ chválí parťáka Výborná a dodává, že to je fenomenální výkon.  „Míjíme tu na kopci lidi, kteří si myslí, že míjí normálního horolezce. Myslím, že by nikoho nenapadlo, že jde nahoru člověk s tak obrovským handicapem a vůlí,“ doplňuje Lucie Výborná.
Na Cho Oyu panuje podle Výborné docela dobré počasí, které by mělo vydržet po další 4 dny, ale vrchol Tyrkysové bohyně je v mracích. „Možná je lepší některé úseky nevidět, aby člověk nevěděl, jak to má ještě daleko,“ uzavírá. 

EXPEDICE CHO OYU 6.10.2016 13:20

První člen expedice stanul na vrcholu Cho Oyu. Lucie Výborná musela kvůli zdravotním problémům sestoupit.

Na šestou nejvyšší horu světa Cho Oyu míří desetičlenná výprava českých horolezců. Součástí expedice je i moderátorka Radiožurnálu Lucie Výborná. Satelitní spojení s ní se podařilo navázat alespoň na pár okamžiků a až na pátý pokus:  http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3718506

Horolezec Marek Novotný by se každou chvíli měl dostat na vrchol Cho Oyu, kde má teď být asi dva dny dobré počasí. Aktuální předpověď říká, že by měly být sněhové přeháňky a teplota kolem - 20 °C. Zprávu o tom, že se mu podařilo dojít až nahoru do výšky 8 201 metrů nad mořem, očekáváme každou minutou, říká z místa Lucie Výborná. Exkluzivní záznam z vysílačky:

Horolezec Marek Novotný stanul na vrcholu hory Čo Oju:  http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3718606

 „Zbytek týmu je v táboře C 2 a předpokládá se, že jestli budou dobré podmínky, dobré počasí, mohl by vyrazit k vrcholu zítra nad ránem, včetně nevidomého Honzy Říhy.“ Ten zatím zvládá cestu velmi dobře. „Zvláštní je, že pro něj je velmi obtížné chodit ve velkých kamenech, ale ve chvíli, kdy se dostane na mačky, na sníh a na led, tak je to pro něj paradoxně jednodušší.“
Lucie Výborná musela sestoupit níž kvůli zdravotním problémům. „Moc bych si přála být ve výšce, ve které je zbytek party, ale já jsem bohužel včera při výstupu do C 2 měla krvácení do sítnice a přestala jsem vidět na jedno oko. To znamená sestup, čím níže tím lépe. Nezbývá než doufat, že se mi oko nezhorší…“ 
Podle rad na serveru horyinfo.cz může jít o projev lehké formy akutní horské nemoci. Příznaky většinou vymizí po 24 až 48 hodinách. V těchto nadmořských výškách se vlivem poruchy aklimatizace může objevit bolest hlavy, nespavost, suchý kašel, nevolnost a ztráta výkonosti.  

EXPEDICE CHO OYU – 7. 10. 2016 11:20

Další část české horolezecké výpravy směřuje k vrcholu Cho Oyu. Do C 1 by se dnes měli vrátit Petr Mašek, David Knill a Honza Říha.
Čeští horolezci mají za sebou velmi náročný den. Pět z nich se snažilo vystoupit do výšky 8 201 metrů, na vrchol hory Cho Oyu. Jak to dopadlo? Pokračuje členka expedice Lucie Výborná.

Reportáž Lucie Výborné: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3719336

Dnes v půl jedné ráno vyšli horolezci Honza Trávníček, David Knill s nevidomým Honzou Říhou, Aleš Bílek a Petr Mašek z druhého výškového tábora ve výšce 7 200 metrů směrem k vrcholu osmitisícovky Cho Oyu.
Po půl šesté ráno Nepálského času se z třetího výškového tábora v 7 600 metrech ozval z vysílačky hlas Honzy Trávníčka. Nárazově foukalo, tak se rozhodli počkat do 8 hodin, jestli se počasí nezlepší. Pokud by vítr nezeslábl, nemělo cenu riskovat a David Knill by s Honzou Trávníčkem vedli nevidomého Honzu ze zóny smrti do nižšího tábora. Už tak je dosažená výška 7 600 metrů bez kyslíku pro Honzu Říhu jeho největším horolezeckým úspěchem. 
Vítr se neuklidnil a přesně v 8 se vysílačka ozvala znovu – protože foukat nepřestalo, rozhodli se horolezci pro sestup do nižšího výškového tábora. Za půl hodiny se ale Honza Trávníček opět ozval: spolu s Alešem Bílkem bude pokračovat k vrcholu, zatímco Petr Mašek a David Knill sestoupí s Honzou Říhou níže.
Za pár hodin byla sestupující skupinka ve 2. výškovém táboře, po krátkém odpočinku by měli pokračovat do C 1. Honza s Alešem pokračují k vrcholu, ale počasí jim zrovna nepřeje.  

EXPEDICE CHO OYU 7. 10. 2016 22:00

CÍL SPLNĚN, HONZA TRÁVNÍČEK NA VRCHOLU.

Reportáž Honzy Trávníčka:
"Teď jsme zalehli s Aldou v C2 po 24 hodinách (udělali jsme jen dvakrát dvouhodinové pauzy v třetím výškovém táboře). Na vrcholu Cho Oyu (8201 m) jsme byli se soumrakem. Vrcholovka s bleskem a hurá sestup. Jsme úplně vyčpělí. Ještě zítra do ABC dotáhnout vše v čerstvém prašanu. Všichni jsou OK a Honzík si dnes díky Dawovi udělal výškový rekord 7500m. Mazec! Až v C3, kde jsme byli všichni, se rozhodlo, že dál to nejde. V neděli či v pondělí pošlu foto a podorobnosti. Zdraví Tráva..."

EXPEDICE CHO OYU 9.10.20165 11:20

HONZA ŘÍHA: „Na osmitisícovku se chci určitě vrátit. Kdy? To se uvidí.“


Jan Říha jako první nevidomý horolezec chtěl pokořit vrchol šesté nejvyšší hory světa Cho Oyu. Nakonec to tak úplně nevyšlo, přesto na sebe může být pyšný, dostal se až do výšky 7.600 m bez pomoci přídavného kyslíku. Mluvil o tom v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou v základním táboře.

Rozhovor s Honzou Říhou:
http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3720377

Byla to jeho první osmitisícovka. Jaká byla? „Byla zvláštní. Sama víš, že ta suť tady je pro člověka, který si nevidí pod nohy, strašně vyčerpávající. Šel jsem to tam a zpátky dvakrát, a když jsem teď sestupoval, tak jsem si říkal: ‚Zaplať pánbůh, že už to jdu naposledy,‘“ říká Honza Říha se smíchem.
Pocity vyčerpání, které by ho nutily zamyslet se nad tím, jestli už chce výstup zabalit, cestou neměl. V 6 ráno došli horolezci do tábora C 3 – do malého stanu pro 3 osoby se nacpalo 5 chlapů s batohy. Uvařili si čaj, ale venku foukal silný vítr.
Nakonec tedy padlo zásadní rozhodnutí: z bezpečnostních důvodů se jde dolů. Co si o tom myslel Honza? „Zažil jsem to počasí, jaké tam je, takže jsem s klukama souhlasil. Ale když se trošku zpětně vrátím, tak je mi smutno, že jsem to nedotáhl.“
Rozhodně ale nevěší hlavu – na nějakou osmitisícovku se chce určitě vrátit a je jen otázkou, kdy to bude. Cestou nahoru myslel nevidomý Honza Říha nejen na rodinu a známé, ale i na to, že to dělá proto, aby ukázal ostatním handicapovaným, že se dá dokázat hodně.
Konečná to tedy rozhodně není. „Když budu mít kolem sebe lidi, jako mám, i firmy jako partnery, kteří mě budou podporovat, tak chci ten sport dělat dál - jak kvůli sobě, tak ukázat druhým, že když to jde, tak se dá udělat hodně,“ uzavírá Honza Říha. 

 

 

EXPEDICE CHO OYU 11.10.2016 11:20  - POSLEDNÍ REPORTÁŽ

Jeden vidí a druhý ne. Trénovali spolu v Alpách a mají za sebou i výstup na osmitisícovku Cho Oyu

Dnes naposledy se z výpravy na osmitisícovou horu Cho Oyu v Tibetu hlásí moderátorka Lucie Výborná. Z deseti horolezců si pro svůj závěrečný díl deníku expedice vybrala dva – celou dobu výstupu byli svázáni nejen lanem, ale i důvěrou a zodpovědností.

Reportáž Lucie Výborné:  http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3721619

Česká expedice na Cho Oyu už má sbaleno a opouští základní tábor, nevidomý Honza Říha dosáhl svého nejlepšího horolezeckého úspěchu. Bez kyslíku vylezl do výšky 7 600 metrů. Na kopci i na trénincích v Alpách ho celou dobu vedl horský vůdce David Knill. Jak hodnotí Honzův výkon? 
„Je technicky daleko lepší, než bych čekal. To, co se odhalilo tady, je, že má docela dobré aklimatizační schopnosti, že mu stačí krátký pobyt v nadmořské výšce, aby si na ni zvyknul. Nedostatek, který se táhne od Alp, je jeho fyzička. Není problém, aby to dohnal,“ vysvětluje.
Nechci se pouštět do patetických řečí o přátelství na laně, ale když se spolu dva, z nichž jeden nevidí, pustí na více či méně exponované štíty a nakonec na osmitisícovku, nějaký vztah tam být musí. „Mne by spíš zajímalo obráceně, jaký on má vztah ke mně, protože vím, že jsem na něj docela dost přísný,“ podotýká. 
A Honza Říha říká: „Je to určitě kamarád, na kterého se můžu spolehnout. Člověk, kterému prostě věřím. Daw je dobrý člověk, vím, že chce, abych to uměl a byl co nejvíce soběstačný.“ 
Balíme a opouštíme Tyrkysovou Bohyni jako parta, jako lidi, na které nepřišla ponorka můžou spolu kdykoliv jít na pivo.